O semenaření (IV)

PĚSTOVÁNÍ SEMENIC

Pokud chcete pěstovat rostliny na produkci osiva, je vhodné myslet i na způsob pěstování tzv. semenaček/semenic (rostlin z nichž si semena sklidíme).
Pro produkci kvalitního osiva potřebují rostliny vyváženou výživu. Na zahradě hnojíme kompostem, vyzrálým hnojem či zeleným hnojivem.
Jako prevenci výskytu chorob a škůdců hnojíme již na podzim nebo pěstujeme po organicky hnojené předplodině. Nadbytek dusíku vede k příliš bujnému růstu, opožďování plodnosti i napadení škůdci. Dbáme na dodržování osvědčených zásad biopěstování – střídání plodin v osevním postupu, šetrné zpracování půdy nebo mechanické potlačení plevelů apod.
Semenačky (ani nic jiného na zahradě 😉 ) neošetřujeme chemickými postřiky ani umělými hnojivy.

DSCF9521 - kopie

 SELEKCE

Na semeno vybíráme dobře vyvinuté a zdravé rostliny (provádíme selekci). Výběr semenic je možné provádět několika způsoby:
1.  Vyberete jen ty nejlepší rostliny (s nejchutnějšími plody, pevnou hlávkou ap. Kritérium výběru se liší dle pěstitele a druhu plodiny, viz níže.) a pouze z nich si uchováte osivo. Postupně si tak vybíráte ten typ jedinců, kteří se nejlépe přizpůsobili  podmínkám vaší zahrady a vyhovují vašim potřebám.
2. Vyberete nevyhovující rostliny, které odstraníte, a semenaříte všechny ostatní. V prostředí, kde se vnější podmínky často mění, je vhodnější udržovat širší spektrum genetické variability. Například část jedinců může lépe prospívat v suchém létě, jiná v roce, kdy je počasí vlhčí ap.  Představíte-li si jednotlivé rostliny jako cyklisty na Tour de France, tak také platí, že někteří cyklisté vítězí v horských etapách a jiní v etapách, kdy se jede po rovině.
3. Vyberete zástupce z celé škály variability a ty semenaříte.  Představíte-li si opět  jednotlivé rostliny jako cyklisty na Tour de France, tak při tomto typu selekce vyberete vzorek jezdců z přední linie,  další z pelotonu, ale zahrnete i ty, kteří dorazí do cíle mezi posledními. Jinak řečeno udržujeme danou odrůdu a to včetně jejích slabších stránek.

Zatím co první dva způsoby selekce vedou k postupnému „zlepšování“ dané odrůdy a v důsledku může dojít i k vytvoření nové odrůdy, pokud se selekcí dosáhne například resistence k určitému škůdci ap., třetí možnost má za cíl uchovat danou odrůdu pokud možno nezměněnou pro další generace.
Záleží jen na vás, jakou metodu zvolíte, nicméně většina zahradníků má  tendenci vybírat pro semenaření jen ty nejlepší rostliny v daném kritériu, které je pro ně důležité.

DSCF9508 - kopie

KRITÉRIA SELEKCE

Dle jakých kritérií je možné selekci provádět?
– odolnost k chorobám, škůdcům nebo i ke klimatickým podmínkám…
– chuť, barva, vůně, pevnost, „kazivost“, množství či velikost plodů, i to, jak dobře snáší uskladnění…
– ranost, nebo naopak opožděný nástup kvetení (např. u salátu)
– v moderním zemědělství se často cení i další „kvality“: standardní velikost plodů, stejná doba sklizně, vyhovující velikost pro možnost použití strojové techniky, odolnost k dlouhému transportu… Případně výstřelky v podobě fialově zbarveného květáku 😀.

MNOŽSTVÍ ROSTLIN

Abychom zachovávali dostatečně široký dědičný základ odrůdy (genetickou variabilitu), bereme osivo vždy z několika jedinců. Čím více, tím lépe. Jen tak se přenese do uchovaného osiva dostatečná genetická variabilita a schopnost účinně se adaptovat na případnou změnu klimatických (či jiných) podmínek.

DSCF9505 - kopie

SKLIZEŇ SEMEN

·         DUŽNATÉ PLODY

Získávání semen z cuket, dýní či paprik je snadné. U dužnatých plodů (rajčata či okurky) dužinu necháme vykvasit v misce asi 1-2 dny.  Semena následně propláchneme vodou na sítku, očistíme a osušíme.

Následující video (v angličtině) prezentuje návod na  získávání semen rajčat vykvašením z dužniny:

·         NEDUŽNATÉ PLODY

Semena z nedužnatých semeníků můžeme vymlátit, vytlouct, vyšlapat, nechat samovolně vysypat či ručně vyloupat.

Mlátíme vždy dobře vyschlé rostliny, jinak by mohlo dojít k poškození semen.

Následující video (v angličtině) prezentuje návod na  získávání semen salátu:

USKLADNĚNÍ

Hned po sklizni je potřeba semena dobře vysušit. Následně je ukládáme na suchém a tmavém místě se stálou pokud možno nízkou teplotou. Uložit je můžete do papírových obálek, látkových sáčků, nebo do sklenic. Vhodné je připojit několik listů obsahujících vonné silice (například vavřínu – bobkového listu), ty budou odpuzovat hmyz, který by mohl semena poškodit.
Nezapomeňte si sáčky popsat: názvem druhu, odrůdy,  roku a místa sklizně! Připojit můžete i hodnocení (A, B, C), dle kvality úrody.
Semena je nutné chránit zejména před vlhkostí, horkem a světlem, případně změnami teplot…

Mnoho zdaru ve vašem semenářském snažení!

Zmeškali jste předchozí příspěvky o semenaření?

Najdete je zde:
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/06/02/o-seminkareni/
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/10/11/o-semenareni-podruhe/
https://seminkovny.wordpress.com/2015/12/16/o-semenareni-potreti/

Reklamy

O semenaření potřetí…

Semenařit rostliny je snadné. Ale… Pokud chceme, aby výsledek byl uspokojivý, je dobré osvojit si alespoň základní povědomí o tom, jak to funguje. Proto mám pro vás v pořadí třetí díl příspěvků věnovaných semenaření obecně.

Rostliny cizosprašné

Většina druhů pěstované zeleniny jsou rostliny cizosprašné – pro správnou produkci semen potřebují pyl pocházející z květu jiné rostliny téhož druhu. Pyl přenáší hmyz nebo vítr.
U těchto rostlin může dojít k nechtěnému křížení přenosem pylu z květu jiné odrůdy či dokonce jiného druhu! Některé druhy, se mohou křížit i na vzdálenost několika kilometrů a to nejen s dalšími kulturními odrůdami, ale s divokými druhy (např. mrkve a brukvovité rostliny)!
Při semenaření se proto snažíme nechtěnému křížení zabránit.
Je vhodné pěstovat vždy jen jednu odrůdu daného druhu.
K cizosprašným druhům zeleniny patří: mrkev, celer, petržel, zelí, cibule, pór, ředkvičky, řepa, špenát…

DSCF9521

Cizosprašné druhy zahradních plodin: mrkev a vodnice

Rostliny samosprašné

Rostliny samosprašné (asi 20% druhů) mají obvykle jednotlivé květy, které se opylují vlastním pylem. Ačkoliv k nechtěnému křížení s jinou odrůdou stejného druhu u samosprašných rostliny dochází jen velmi vzácně, doporučuje se rostliny odlišných odrůd oddělovat vzdáleností minimálně 2 -10 m. Mezi samosprašné druhy zeleniny patří: hrách, fazol, saláty, rajčata…

DSCF9504

Mezi samosprašné druhy patří například rajčata

Dvouleté rostliny

Plodiny jako například mrkev, cibule, či pór jsou rostliny dvouleté.  V prvním roce tvoří zásobní orgán (cibule, bulvy apod.), které se sklízejí jako zelenina. Rostliny uchované do dalšího roku vykvetou a vytvoří semena.
Jedince, z nichž chceme sklízet semena (semenice) je nutné vhodným způsobem přezimovat dle místních podmínek buď přímo na záhonu, ve sklepě, či jiném bezmrazém místě. Druhým rokem na jaře je znovu vysadíme, necháme vykvést a posbíráme semena.

DSCF9509 - kopie (2)

Cizosprašný a dvouletý je také pór

Jednoleté rostliny

Jednoleté druhy kvetou a vytváří semeno již v roce výsevu, odpadá u nich nutnost přezimování. Na semeno mají některé jednoleté druhy delší vegetační dobu než při pěstování na konzum, sejeme je tedy raději již brzy na jaře (ředkvičky).

Mezi jednoleté zeleniny patří salát, hrášek, fazole, rajčata, špenát, ředkvičky apod.

DSCF9514 - kopie (2)

V pozadí jednoletý hrách…

Začínáte?

Zkuste si namnožit semenářsky jednoleté a samosprašné druhy, např. salát, rajčata, hrášek nebo fazole.
Nevíte kam pro semínka? Zkuste nejbližší Semínkovnu 😉 

Zmeškali jste první dva příspěvky o semenaření?

Najdete je zde:
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/06/02/o-seminkareni/
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/10/11/o-semenareni-podruhe/

Všem semenářským začátečníkům přeji mnoho zdaru!

Klára

Nové začátky…

“ Na každém konci je krásné to, že něco nového začíná…“

Po roce života ve „sladké“ Francii jsem se se smíšenými pocity vrátila do malé vesničky v srdci středočeského kraje… Příjemných  25°C jsem vyměnila za 37°C a udržované okrasné květinové záhony za dvoumetrovou kopřivovou realitu… Ale konečně  – doma je doma.

DSCF4544 DSCF4565

DSCF4553 DSCF4561

Pokud chcete změnit svůj život, doporučuji odejít žít mimo naši rodnou hroudu. Ne, nemylte se, že snad nejsem patriot. Nikde, kde jsem kdy byla, to nebylo lepší než zde. Ale vždy to bylo jiné. A to jiné je klíčem ke změně a k posunu vpřed. Když jsem odcházela, opouštěla jsem s těžkým srdcem mou vysněnou práci, abych z trosek jednoho snu vybudovala jiný. Z člověka, který neměl žádný plán, jsem se proměnila v nadšence s jasným cílem. Odhalila jsem tajemství toho, co mě baví, co chci dělat. Nápadů a inspirace mám plnou hlavu…

DSCF4592 DSCF4591

Při pohledu na vyprahlou a zarostlou zahradu vím, že nás (mě i mou rodinu) čeká mnoho práce a úsilí, ale pomalu a jistě se snad dostrkáme k vytouženému cíli: vybudovat přírodní zahradu plnou života, bez umělých hnojiv a postřiků. Cestou chci testovat všemožné nové i staré postupy, zjistit, co funguje a co je úplně mimo mísu… O své poznatky se  ráda podělím.

DSCF4566 DSCF4561

DSCF4562 DSCF4564

A nejen to, experimentovat bych chtěla i mimo naši zahradu: Prvním projektem se staly Semínkovny, ale inspirace je daleko více :-).
A tak jsem začala hned z kraje, z přerostlých kopřiv bude super hnojivo! Jícha již kvasí v kyblíku. Projektuji malý kompost, z posekané trávy je mulč chránící stromky a keře před přeschnutím… Střádám a sháním materiál na vyvýšené záhony a lasagnové záhony…
Doma je holt doma :-D!

Zahrádkám zdar!

Klára

I zahradník se někdy mýlí…

…a občas leccos zapomene i z těch základních znalostí…

Zdravím vás po návratu z mého putování Francií, které bylo sice nesmírně krásné, ale zároveň také vyčerpávající. Přemýšlela jsem nad tématem dnešního příspěvku a inspirací se mi staly některé zahradnické neznalosti, které se objevují v tématických internetových diskusích. Vždy se to snažím brát s nadhledem, ale jelikož se některé dotazy notoricky opakují, možná by bylo vhodné trocha ujasnění.
Vybrala jsem pro dnešek následující dvě témata:

11412405_10204121259261514_4515385887591772101_n

Životní cyklus slunéčka sedmitečného

1. CO MI TO LEZE PO KYTKÁCH ZA POTVORU

Pokud bych si vedla statistiku, tak toto by byl dotaz, který by se jasně probojoval do TOP 10. Ať již následuje fotografie jakéhokoliv tvora, někteří zahradníci mají zkrátka obavu, že cokoliv se v jejich zahradě jen mihne, hned musí nutně škodit (zvláště pokud to nevyhovuje jejich estetickému cítění). Přitom odhadem 99% hmyzu (a podobné havěti) ničemu na zahradě neškodí a naopak mnohdy je nám zahradníkům ku prospěchu.
Trochu mi to připomíná rozhovor s mým tříletým synem:
Syn: „Mami, tady je pavouk, můžu ho zabít?“
Já: „Ne, nech ho být, pavouk je užitečný.“
Syn: „Ale jak to? Vždyť je tak ošklivý!…“
Nejčastěji se v této době ve spojení s tímto dotazem objeví fotografie berušky neboli slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata), které Wikipedie považuje za jednoho z nejznámějších brouků v Evropě. Ono, berušku ve stádiu dospělce rozezná již dvouleté dítě, ale jelikož se jedná o hmyz, prochází tento roztomilý brouček přechodným stádiem larvy (a následně kukly). Právě ona „ohavná“ larva je často terčem zahradníkovi (ničím nepodložené) nenávisti. Přitom právě tato „potvora“ dokáže zkonzumovat (předtím než se zakuklí) až 600 mšic a ve stádiu dospělce v tom vesele pokračuje! Díky tomu jsou beruška a její larva považovány za jednu z nejúčinnějších biologických zbraní v boji proti tomuto i jiným škůdcům.
Proto, až příště na svých rostlinách objevíte tuto drobnou šedou potvůrku (nejčastěji poblíž místa napadeného mšicemi), nesahejte hned po postřiku a to ani po tom na mšice! Nechte tento zázrak přírody v klidu vykonávat svou práci a zatím, co ona bude vesele baštit, vy ušetříte peníze i životní prostředí.

20998_10204121999560021_4516726764396787577_n

Kukla slunéčka

2. POMOC, MRAVENCI MI KONZUMUJÍ PIVOŇKY!

Mravenci jsou taktéž v hledáčku zájmu zahradníkům, a to ne vždy oprávněně. Ano, mravenec je všežravec a součástí jeho potravy mohou být semena (v oblibě má zvláště semena mrkve), někteří napadají mladé semenáčky, jiní rostliny „podrývají“ chodbičkami svých obydlí a častou mravenčí kratochvílí je chov mšic pro jejich medovici (ty si ochraňují a roznášejí je).
Pokud mravenci osídlí vaše záhony je možné proti nim přiměřeně zakročit. Pokud nechcete, aby vám nosili mšice na stromky, pomohou lepivé pásky, či nátěr lepem. Ostatní rostliny mohou ochránit listy silně vonných bylinek (levandule, meduňka…). Pokud máte mraveniště ve skleníku, zkuste je vypudit vodou: Rozhrňte mraveniště a zalijte jej větším množstvím vody. To můžete několikrát opakovat, dokud to mravenci nevzdají a nepřestěhují se o kousek dál. Možné je použít pár kapek terpentýnu, výluh z citronové meduňky, nebo esenciální olej z levandule, které mravencům příliš „nevoní“.
Mnozí zahradníci si ale neuvědomují pozitiva, která mravenci v zahradě přinášejí a to zejména tím, že predují (loví) značné množství hmyzu, včetně různých škůdců, housenek ap. Proto, pokud se vám mravenci nestěhují přímo do záhonu, nebojujte proti nim.
Jejich ochranného přínosu jsou si vědomy i samy rostliny a často k sobě mravence záměrně přitahují (vytvářejí s nimi symbiotický vztah). Například na řapících listů třešní často naleznete malé červené měchýřky uvolňující nektar, který láká právě mravence. Ti na oplátku strom chrání před nájezdy housenek. V tropech byste narazili dokonce na specializované myrmekofilní rostliny, které mravencům nabízejí ubytování uvnitř svých stonků!
Častým dotazem v zahradnických diskusích je téma mravenci na poupatech pivoněk. Mnozí zahradníci neváhají sahat po různých postřicích v děsu, že je ti drobní tvorečci připraví o zbožňované květy… Ale jde o zbytečnou paniku, dokonce to ani neznamená, že mravenci na pivoňku stěhují mšice. Jde o to, že rozvíjející se poupata uvolňují sladký nektar (sáhněte se na ně a ochutnejte), kterým mravence lákají za tím účelem, aby je chránili před housenkami a jinými škůdci! Žádný zásah z vaší strany proto není zapotřebí!

DSCF7574 (2)

Poupata pivoněk uvolňují sladký nektar lákající mravence…

O vztahu mravenců a rostlin vyšel obsáhlý článek v časopise Živa, jehož autorem je Pavel Kovář. Je to čtivo možná trochu odbornější, ale doporučuji přečíst, hodně si ohledně mravenců rozšíříte obzory. Článek najdete ZDE.

Na závěr chci říci, že zahradník by si měl uvědomit, že každá „potvora“ má na zahradě nějakou funkci a ne vždy to musí nutně znamenat, že se jedná apriori o škůdce. Dříve než začněte své rostliny bezhlavě chemicky ošetřovat, přemýšlejte, pátrejte a nebo se i zeptejte. Možná bude vaše otázka triviální a možná si vysloužíte i spršku opovržení od těch zkušenějších, ale berte to s nadhledem, stále je co se učit a i zahradník se někdy mýlí…

Krásný den a zahrádkám zdar!

První máj v komunitní zahradě

První máj je ideální čas na to uspořádat zahradní slavnost. V komunitní zahradě Jardin du Poteau Rose ve Villeneuve d´Ascq si to vzali k srdci a uspořádali malou oslavu spojenou s aktivitami pro malé i velké. Měla jsem možnost se akce zúčastnit a nyní vám mohu přinést alespoň trochu inspirace, kterou jsme během návštěvy načerpala ;-).

20150501_123123  11178371_10203870019420675_7242028161661932457_n

Villeneuve d´Ascq je malé město tvořící součást rozlehlé aglomerace severofrancouzského města Lille. Poteau Rose je jednou ze zhruba dvanácti komunitních zahrad, které se nacházejí na území Lille a jeho nejbližším okolí. Asociace, která zahradu provozuje vznikla již v roce 2004 a díky vytrvalosti jejích členů byla v roce 2007 sepsána klíčová dohoda s městem o pronájmu pozemku v srdci obytné čtvrti. Zelený prostor o rozloze tisíc metrů čtverečních se tak mohl začít měnit v ekologickou a experimentální zahradu.
Podstatné je zdůraznit, že jde o zahradu komunitní, otevřenou všem lidem (a nemusí jít jen o obyvatele z okolí), kteří sami nevlastní zahradu a chtěli by zahradničit. Aplikují se zde výhradně ekologické postupy (bez hnojiv a postřiků) a veškeré práce se dělají společně. Z úrody členové se připravují jídla pro společná setkání a  zahradní oslavy členů asociace a příznivců zahrady.

20150501_122951 20150501_123004

Jak již bylo uvedeno, je zahrada zejména experimentem lidí nadšených pro přírodní zahradničení. Z velké části se jedná  o zahradnické laiky,kteří sami přiznávají, občas postupují jednoduše stylem pokus-omyl. Pokud se některá rostlina či postup osvědčí, je zachovám. Jedním z cílů asociace je, kromě osvěty týkající se ekologického zahradničení, zejména sbližování lidí a tvorba komunity.

20150501_134459 20150501_134404

V zahradě je vysazeno několik druhů ovocných stromů, drobné bobuloviny, pěstuje se zde zelenina a bylinky. Své místo tu najdou i rostlinky okrasné. Pěstuje se na záhonech klasických i vyvýšených, testuje se použití mnoha mulčovacích materiálů (opadané listy, sláma, seno, čerstvá tráva…). Záhony lemují úseky s volně rostoucími divokými rostlinami, sloužící jako úkryt pro užitečný hmyz a živočichy. Najdete zde domečky pro samotářské včely a hmyz či úkryt pro škvory. Nechybí ani kompost, kam lidé z okolí mohou nosit kuchyňský odpad.

20150501_124001

Ukázka jedlých divokých rostlin v zahradě… Víte, že z mladých listů lípy lze udělat salát?

V zahradě se pravidelně pořádají kurzy pro zájemce o přírodní zahradničení, konají se tu etnobotanické prezentace, svůj záhon zde mají děti z blízké školky, určovat rostliny sem chodí studenti medicíny z místní univerzity. To je jen malý výčet aktivit, které činí ze této zahrady živý komunitní prostor.

20150501_122849 20150501_114639

Za sebe mohu říci, že ať do zahrady zavítá kdokoliv, setká se tu s vřelým a přátelským přijetím. Zahradníci jsou připraveni vám poradit i pomoci a velice ochotně s vámi diskutují. Takový pocit sounáležitosti, jaký jsem zažila zde, je v naší moderní a přetechnizované společnosti vzácný.

Zahrádkám (nejen těm komunitním) zdar!

20150501_123036

Úkryt pro samotářské včely

Zahrada bez rytí?

Před časem se ze mě stal zahradník bez zahrady, když jsme museli na čas opustit náš domov a přestěhovat se do severní Francie. Rozhodla jsem se využít mého pobytu zde, k nabytí nových zkušeností a informací a stal se ze mne zahradník teoretik. Shodou náhod jsem se postupně dostala na stopu tzv. „přírodnímu zahradničení“, které je zde ve Francii hodně propagováno. Při jedné z mých návštěv místní knihovny jsem narazila na knihu francouzského agronoma Jean-Marie Lespinasse s jednoduchým názvem Přírodní zahrada (Le jardin naturel). Ačkoliv jsem k ní zprvu přistupovala se značnou skepsí, musím říci, že tato kniha a metoda zahradničení v ní popsaná, mě velice inspirovala.
Mám za to, že tak jako by měl každý majitel se svým psem projít alespoň základním výcvikem, aby se jeho  zvířecí miláček v budoucnu nestal hrozbou pro svoje okolí, měl by i každý zahradník projít alespoň základním školením, aby svým jednáním neškodil. Když občas čtu, co někteří „zapálení“ zahradníci provádí na svých zahradách, srdce se mi svírá. Nedávno se kdosi v jedné s diskuzí ptal, jak to tedy má udělat, aby se zbavil plevele a přitom nepoužil „chemii“. Odpověď není zcela jednoduchá. Přírodní zahradničení totiž nenabízí prostředky, které aplikujete a máte hotovo. Nicméně metoda pana Lespinasse slibuje, že se ve finále na zahradě nadřete o mnoho méně, vaše úroda bude stejná, možná i vyšší a ještě ušetříte. Nevěříte? On totiž na své zahradě aplikuje zahradničení bez rytí, bez okopávání, s využitím  kompostu a mulče, pěstování na vyvýšených záhonech, ve smíšených a střídavých kulturách…
První, nad čím by se každý zahradník měl zamyslet je jeho půda. Zemina není jen neživá hmota, jak by se na první pohled mohlo zdát. Právě naopak! Obývají ji milióny mikroorganizmů, mikroskopických hub, brouci, žížaly… Zkrátka půda je plná života. Čím více ho v půdě je, tím úrodnější může být!  Naopak, pokud tento život budeme decimovat (používáním chemických herbicidů, pesticidů, hnojiv ap.), půda úrodná nebude… Udává se, že nejúrodnější půdou je ta lesní, kde půdní mikroorganismy pracují sami, bez zásahů člověka.
Složení života v zemi se s hloubkou mění. Při povrchu žijí organismy, které k potřebují kyslík. Ti svojí činností vytvářejí trvalou vrstvičku humusu. Ve větších hloubkách najdete bohatou půdní mikroflóru. Ta tvoří mimo jiné tzv. rhizosféru a napomáhá přeměně látek a prvků obsažených v půdě, aby je rostliny mohly přijímat svými kořeny. Pro vaši představu to funguje podobně, jako bakterie v našem trávicím traktu, které pomáhají rozkládat živiny a ty je pak naše tělo schopno zpracovat. Pokud rostlinu pohnojíte kupovaným tekutým hnojivem, je to stejné, jako když člověk dostává výživu kapačkou.
Když zahradu zryjete, dojde k převrácení půdy a mikroorganizmy vyžadující k životu kyslík se ocitnou pod zemí a naopak. Potrvá nějaký čas než půdní mikroflóra vzniklou nerovnováhu opět překoná a její fungování je tak načas narušeno. Vaše půda se tím paradoxně stane méně úrodnou, než byl její původní potenciál.
Ač se to zdá neuvěřitelné, je daleko lepší půdu nerýt. Spolu s trvalým zakrytím vegetací či mulčem to vyvolá základní změnu v jejím fungování. Permanentní zakrytí půdy ve spojení se smíšenou a střídavou kulturou pěstovaných rostlin jsou nezbytné kroky k obnovení přirozeného fungování, které půdě umožnilo přetrvat do dnešních dnů v oblastech bez zásahu člověka.

To be continued 🙂

Úvodní fotografie:  Image courtesy of Clare Bloomfield, nuchylee and Simon Howden at FreeDigitalPhotos.net

Přírodní zahrady na Facebooku

Moji milí zahradníci/zahradnice,

Rozhodla jsem se založit na Facebooku novou skupinu nazvanou jednoduše: Přírodní zahrada. Mým cílem je vytvořit komunitu lidí, kteří k zahradničení přistupují s rozumem a  s ohledem na okolní prostředí a živočichy, nepoužívají chemické preparáty a na své zahradě se snaží podpořit biodiverzitu. Rády bych, aby se přidali  také lidé, kteří nějakým způsobem prakticky aplikují postupy permakultury, pěstují zeleninu na lasagnových záhonech či praktikují guerilla gardening... Zváni jsou rovněž zahradníci z městských zahrad, nadšenci, snílci, amatéři i profesionálové všech věkových kategorií… Zkrátka každý, komu učarovalo přírodní zahradničení.

Jelikož jsem členem mnoha skupin se zahradnickou tématikou, vím, že takoví lidé u nás jsou. Proto bych ráda vytvořila prostor, kde by se navzájem mohli (byť často jen virtuálně) seznámit, sdílet své nápady, zkušenosti, praktické postupy, iniciativy, akce, inspirace atd. …  Komunita lidí, kterým není lhostejné, co bude s naší přírodou a jaký dopad na ni má naše konání. Všichni jste srdečně zváni a vítáni.

Skupinu najdete zde: Přírodní zahrada.

Zahrádkám zdar!