Voda je život… a na zahradě to platí dvojnásob!

Dneškem u nás na severu Francie uhodila první tropická noc, blíží se půlnoc a venkovní teplota klesla jen lehce pod 30°C. Myslím, že je vhodný čas pro psaní dalšího příspěvku, tentokrát věnovanému vodě, slunci, horku…
Asi každému zahradníkovi je jasné, že sluneční záření je pro zdárný vývoj rostlin nezbytné, v létě spolu se slunečnými dny obvykle přichází i rostoucí teploty. Pro milovníky práce na zahradě to obvykle znamená následující: spálená záda, čůrky potu na tváři a zejména starost, kdy, jak, jak moc a čím zalít zahradu. Když v letním slunečném počasí potkáte člověka, který kleje a s nadějí v očích vyhlíží sebemenší mráček, jedná se nejspíše o příslušníka zahradních nadšenců.
Ano, voda je stejně jako sluneční paprsky pro zahradu a její rozkvět důležitá a v létě více než kdy jindy. Asi namítnete, že není nic snazšího než naplnit konve, či jednoduše vzít hadici, zapnout čerpadlo a dát se do díla. Ale i zde je vhodné se zamyslet. Nevím, z jakého zdroje berete zálivkovou vodu vy, ale ať již je zdroj jakýkoliv, rozhodně není nevyčerpatelný. V horkém suchém létě zásoby dešťové vody rychle mizí, studna může začít vysychat a, když se uchýlíte k vodě z vodovodu, i zde může dojít k nucené regulaci. A ačkoliv obvykle k podobným regulacím v našich zeměpisným šířkám nedochází, dáte mi jistě za pravdu, že s vodou by se mělo zacházet co nejhospodárněji a to ať v domácnosti tak na zahradě. Proto chci dnes pro připomenutí uvést několik tipů pro zacházení s vodou na zahradě, které jsou možná triviální, ale stojí za to si je zopakovat. Samozřejmě je vždy potřeba přihlédnout ke konkrétním podmínkám ve vaší zahradě stejně jako i ke konkrétním pěstovaným druhům rostlin.

Lekce číslo 1: Čím zalévat?

Nejideálnější je dešťová voda. Pokud máte onu možnost, myslete na to a dešťovou vodu zachytávejte a uchovávejte v sudech či nádržích. Ideálně je napojte přímo na okapovou rouru.
Dbejte na to, aby teplota zálivkové vody byla přiměřená, tedy ani příliš nízká (pozor na vodu studniční), ani příliš vysoká. Zálivka s nevhodnou teplotou vyvolává u rostlin termický šok, který může mít pro vaši úrodu negativní důsledky a může přispět k rozvoji různých chorob.
Pro zálivku je samozřejmě možné použít i vodu z vodovodního řadu či z vlastní studny. Zde je nutné sledovat nejen teplotu vody ale zároveň i její složení. Mějte se na pozoru, pokud je vaše voda bohatá na minerální látky (vápník, železo aj.), aby nedošlo k zasolování půdy.

Lekce číslo 2: Kdy zalévat?

V zásadě se doporučuje zalévat v době, kdy jsou venkovní teploty co nejnižší a když nesvítí slunce. Pokud zaléváte vodou ze studny či vodovodu je vhodnější zalévat brzy ráno, kdy je menší riziko vyvolání teplotního šoku u rostlin. Ideálnější je ale zálivka večerní, po západu slunce, kdy venkovní teplota začíná klesat, rostliny tak mají celou noc na to, aby se rehydratovaly. Zde je lépe použít vodu temperovanou.

20150501_134123

Nádrž na dešťovou vodu napojená přímo na okapovou rouru svádějící vodu ze střechy zahradního domku…

Lekce číslo 3: Kde vodu uchovávat?

Dešťovou vodu je ideální uchovávat v sudech či nádržích. Nádrž s vodou chraňte před přímým sluncem, aby nedocházelo k nechtěnému výparu a také proto aby se voda v nádrži neohřála na příliš vysokou teplotu.
Sudy zachytávající dešťovou vodu je možné za sebe kaskádovitě napojit a získat tím větší objem zadržené vody. Sudy zakryjte uzpůsobeným víkem, aby se nestaly nechtěným líhništěm nenáviděných komárů. Vodu ze sudu nemusíte „tahat“ v konvích, ale je možné použít ponorné čerpadlo. V každém případě nezapomeňte sudy vyprázdnit před prvními silnějšími mrazy.

DSCF9524

Vodní nádrž s kohoutkem na čerpání vody…

Lekce číslo 4: Jak zalévat?

Zde by bylo možné uvést mnoho rad a tipů, ale snad jen několik. Zalévejte pokud možno co nejvíce cíleně a  pokud možno přímo ke kořenům. Aby voda z okolí rostliny neodtékala tak rychle, udělejte okolo báze rostliny důlek. V každém případě je vhodné nenamáčet květy a listy, protože jejich trvalejší zavlhčení je ideální pro rozvoj houbových chorob. Navíc kapka vody na listu v horkém slunném dni působí jako lupa a může vyvolat popáleniny.
Zamezte rychlému odparu vody z půdy, začněte používat mulč (posekanou trávu, slámu, seno…), který pomůže udržet půdu déle vlhkou a omezí růst konkurenčních rostlin a plevelů. Pokud můžete, zapojte půdopokryvné rostliny (například lesní jahody 😉 )

DSCF9522

Mulč ze slámy…

Vyhněte se neekonomickým rozstřikovačům. Když už si chcete usnadnit práci, zvolte kapkové zavlažování. Rostliny náročné na přísun vody sázejte co nejblíže vodnímu zdroji, ušetříte si běhání s konvemi přes půl zahrady (vlastní zkušenost)….
Na podzim (ideálně v září či říjnu) myslete na obohacení půdy kompostem, aplikujte jej na povrch půdy v množství  2 až 3 kg/m2. Kompost v půdě funguje jako houba a navíc se jím živí žížaly, které půdu bezvadně provzdušní…

Co nejvíce deštivých nocí (které nepokazí letní radovánky, ale ušetří práci se zálivkou…) a zahrádkám zdar!

Klára

DSCF9507

Jak Bůh hovořil se sv. Františkem o trávníku

Na tento „vtip“ jsem dnes narazila na Facebooku a prostě ho nemohu nezveřejnit. Je totiž směšný i pravdivý zároveň. Nastavuje zrcadlo velmi rozšířenému stylu zahradničení, které bohužel bují i našich zahradách. Autora textu se mi bohužel nepodařilo vypátrat (pokud někdo zná, budu ráda za informaci), text koloval již v roce 2011 po internetu v USA, kde se rovněž setkal s velkým ohlasem.

Doufám, že tento vtípek povede k zamyšlení a třeba někoho přiměje vybočit ze zaběhlých stereotypů…

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka…

Bůh:
Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole v USA? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky…

Sv.František:
To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

ID-10011036

Bůh:
Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?
Sv.František:
Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.
Bůh:
Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní.
Sv.František:
Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.

ID-100172911

Bůh:
Oni jí sekají? Suší jí jako seno?
Sv.František:
Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh:
Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František:
Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh:
Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František:
Ano Pane.
Bůh:
Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František:
Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh:
Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František:
Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.
Bůh:
To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh:
A odkud tento mulč berou?
Sv.František:
Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh:
Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?
Sv.Kateřina:
„Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o …
Bůh:
To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem to teď celý slyšel od Františka.

Zahrádkám zdar!

Image courtesy of dan and graur razvan ionut at FreeDigitalPhotos.net

Kostivalový zázrak na zahrádce

Kdo by neznal kostival lékařský, trvalku, o jejíchž léčivých účincích věděla již svatá Hildegarda ve 12. století. Tato trvalka z čeledi brutnákovitých je poměrně rozšířenou rostlinou vlhčích luk a lesů. K léčebným účelům se používá zejména kořen a uplatňuje se  zevně na ošetření vředů, proleženin, podvrknutí atd.
Nicméně, kostival vám stejně tak dobře poslouží i na zahrádce. Jeho listy jsou bohatým zdrojem draslíku a díky tomu mohou být základem tekutého hnojiva, k obohacení kompostu, nebo jako přímo jako mulč (použitím čerstvých či sušených listů).

ID-100254443

Pro výrobu hnojiva bude zapotřebí značného množství listů, z toho důvodu je dobré si kostival napěstovat. Nejlépe vyhradit mu kout vaší zahrádky. V žádném případě by se pro tyto účely neměly používat rostliny rostoucí divoce. Rostlina středního až vyššího vzrůstu roste velice dobře ve vlhčích půdách jak ve stínu, tak na slunných stanovištích.

      Jak vyrobit „kostivalové hnojivo“?ID-10013394
– Nasbírejte zhruba 1 kg listů kostivalu lékařského a nasekejte je nahrubo.
– Vložte do nádoby (ne kovové) a zalijte 10 litry vody.Zaklopte.
– Nechte macerovat po dobu 3 týdnů. Pravidelně zamíchejte, podpoříte tak rozkladný proces.
– Zakrývejte víkem, aby se zabránilo přístupu hmyzu.
– Přefiltrovaný roztok můžete následně ředit v poměru 1:10 (1 litr roztoku na 10 litrů vody). Takto je možné využít jej k zálivce zelí, rajčat, cuket, okurek, fazolí, hrachu…
– Ředěný v poměru 1:20 se ve formě postřiku používá                                                  na kořenovou zeleninu a to zejména na začátku vegetace.

Kostivalový mulč
Čerstvé či suché listy kostivalu je možné rozložit použít u báze keřů či drobného ovoce. Případně je možné jimi „pohnojit“ půdu před výsadbou.

ID-10064402

Úvodní foto:User:Jutta234 (self taken foto) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)%5D, via Wikimedia Commons
Image courtesy of 
amenic181 and greenphile at FreeDigitalPhotos.net

Zahrada bez rytí?

Před časem se ze mě stal zahradník bez zahrady, když jsme museli na čas opustit náš domov a přestěhovat se do severní Francie. Rozhodla jsem se využít mého pobytu zde, k nabytí nových zkušeností a informací a stal se ze mne zahradník teoretik. Shodou náhod jsem se postupně dostala na stopu tzv. „přírodnímu zahradničení“, které je zde ve Francii hodně propagováno. Při jedné z mých návštěv místní knihovny jsem narazila na knihu francouzského agronoma Jean-Marie Lespinasse s jednoduchým názvem Přírodní zahrada (Le jardin naturel). Ačkoliv jsem k ní zprvu přistupovala se značnou skepsí, musím říci, že tato kniha a metoda zahradničení v ní popsaná, mě velice inspirovala.
Mám za to, že tak jako by měl každý majitel se svým psem projít alespoň základním výcvikem, aby se jeho  zvířecí miláček v budoucnu nestal hrozbou pro svoje okolí, měl by i každý zahradník projít alespoň základním školením, aby svým jednáním neškodil. Když občas čtu, co někteří „zapálení“ zahradníci provádí na svých zahradách, srdce se mi svírá. Nedávno se kdosi v jedné s diskuzí ptal, jak to tedy má udělat, aby se zbavil plevele a přitom nepoužil „chemii“. Odpověď není zcela jednoduchá. Přírodní zahradničení totiž nenabízí prostředky, které aplikujete a máte hotovo. Nicméně metoda pana Lespinasse slibuje, že se ve finále na zahradě nadřete o mnoho méně, vaše úroda bude stejná, možná i vyšší a ještě ušetříte. Nevěříte? On totiž na své zahradě aplikuje zahradničení bez rytí, bez okopávání, s využitím  kompostu a mulče, pěstování na vyvýšených záhonech, ve smíšených a střídavých kulturách…
První, nad čím by se každý zahradník měl zamyslet je jeho půda. Zemina není jen neživá hmota, jak by se na první pohled mohlo zdát. Právě naopak! Obývají ji milióny mikroorganizmů, mikroskopických hub, brouci, žížaly… Zkrátka půda je plná života. Čím více ho v půdě je, tím úrodnější může být!  Naopak, pokud tento život budeme decimovat (používáním chemických herbicidů, pesticidů, hnojiv ap.), půda úrodná nebude… Udává se, že nejúrodnější půdou je ta lesní, kde půdní mikroorganismy pracují sami, bez zásahů člověka.
Složení života v zemi se s hloubkou mění. Při povrchu žijí organismy, které k potřebují kyslík. Ti svojí činností vytvářejí trvalou vrstvičku humusu. Ve větších hloubkách najdete bohatou půdní mikroflóru. Ta tvoří mimo jiné tzv. rhizosféru a napomáhá přeměně látek a prvků obsažených v půdě, aby je rostliny mohly přijímat svými kořeny. Pro vaši představu to funguje podobně, jako bakterie v našem trávicím traktu, které pomáhají rozkládat živiny a ty je pak naše tělo schopno zpracovat. Pokud rostlinu pohnojíte kupovaným tekutým hnojivem, je to stejné, jako když člověk dostává výživu kapačkou.
Když zahradu zryjete, dojde k převrácení půdy a mikroorganizmy vyžadující k životu kyslík se ocitnou pod zemí a naopak. Potrvá nějaký čas než půdní mikroflóra vzniklou nerovnováhu opět překoná a její fungování je tak načas narušeno. Vaše půda se tím paradoxně stane méně úrodnou, než byl její původní potenciál.
Ač se to zdá neuvěřitelné, je daleko lepší půdu nerýt. Spolu s trvalým zakrytím vegetací či mulčem to vyvolá základní změnu v jejím fungování. Permanentní zakrytí půdy ve spojení se smíšenou a střídavou kulturou pěstovaných rostlin jsou nezbytné kroky k obnovení přirozeného fungování, které půdě umožnilo přetrvat do dnešních dnů v oblastech bez zásahu člověka.

To be continued 🙂

Úvodní fotografie:  Image courtesy of Clare Bloomfield, nuchylee and Simon Howden at FreeDigitalPhotos.net

Založit si vlastní kompost – jednoduché

Tuto sobotu jsem se zúčastnila zahájení provozu veřejného kompostu v nově založené komunitní zahradě v sousedním městě Roubaix. Setkání to bylo velice milé a přátelské a já odcházela plna energie, inspirace a informací. Zahradu provozují místní dobrovolníci a nadšenci pro přírodní styl zahradničení v duchu permakultury.

Zahrada se tu rodí doslova z ničeho. Prostor, který byl dosud využíván pouze jako odkladiště rostlinného odpadu z blízkého parku, se místní nadšenci chystají proměnit v úrodný kout, kde si obyvatelé z okolí budou moci natrhat drobné ovoce (již byly vysazeny maliny, rybíz ap.), nebo vypěstovat vlastní zeleninu na vyvýšených záhonech, které se zde chystají během jara vybudovat.
Zahrada se řídí jasnými pravidly:
– Používání chemických látek (herbicidy, pesticidy, hnojiva…) není povoleno!
– Veškeré plochy zahrady budou trvale zakryté mulčem či rostlinami, aby nedocházelo k erozi půdy a poškozování půdní mikroflóry (např. mrazem). Prozatím jsou nevyužité plochy zakryty kartonem, který brání mimo jiné prorůstání plevele a láká půdní organizmy, které napomáhají procesu rozkladu organického materiálu. Na kartonu je rozložen mulč – materiál z blízkého parku (suché jehličí, listy a jiný rostlinný odpad).
– Zemina v zahradě se neryje, ani se jinak nenarušuje půda, aby půdní mikroorganizmy spolu s žížalami ap. mohly půdu nerušeně přetvářet a kypřit přirozenou cestou.
– Založen byl veřejný kompost.
– Před tím, než dojde k zúrodnění půdy, bude se část rostlin pěstovat na tzv. lasagnových záhonech.

10991608_551729814930792_6363443197202469016_o

Kompost byl zbudován svépomocí z dřevěných palet. Vnitřní prostor je rozčleněn do tří oddílů (viz. fotografie):
1. Kde se mísí surový rostlinný materiál, kuchyňský odpad (šlupky, vaječné skořápky atd.) spolu se suchým listím, slámou, kartonem ap.
2. Kde se uchovává zralý kompost, výsledný produkt.
3. kde se skladuje suchý materiál (listy ap.), který se přimíchává k surovému rostlinnému materiálu.

kompost

Koncepce kompostu je zcela jednoduchá a při dodržení několika jednoduchých pravidel jej zvládne každý. Navíc se zde výtečně uplatní odpad z kuchyní obyvatel z okolí, který by jinak skončil v odpadcích. Díky zkompostování  podpoří  další generace rostlin, ovoce a zeleniny.
Tvorba takového kompostu trvá 6 měsíců až jeden rok. Výsledkem je odlehčená tmavá půda plná živin, které se nevyrovná žádná  komerčně prodávaná zemina. Další výhodou je to, že zahradník má kontrolu a přehled o tom, co bylo k tvorbě  kompostu použito. Cenové náklady jsou navíc takřka nulové.

Ačkoliv se komunitní zahrada v Roubaix teprve rodí, rozhodně stojí zdejší koncept za následování.

Fotografie Asso Artborescence