Semínkovna čili Grenotéka
Osivo ke sdílení pro vaši přírodní zahradu, terasu, balkon…
Trocha historie
Celá staletí bylo lidstvo závislé na umění semínkaření, tedy sklízení, výběru a zachovaní osiva z jedné sezony na druhou. Drobní zemědělci uchovávali své vlastní osivo z rostlin, které si sami vypěstovali, z takových, které byly nejlépe adaptovány na místní podmínky. Množství lokálních variet bylo neskutečné. Každý kraj měl svou jedinečnou paletu odrůd, které dobře plodily a netrpěly chorobami.
S rozvojem moderního zemědělství a globalizací začaly vznikat specializované osivářské a šlechtitelské firmy, které odstartovaly produkci hybridních odrůd adaptovaných na různé choroby či ekologické podmínky. Zemědělci byli vyzváni k tomu, aby osivo odebírali pouze od těchto producentů certifikovaného osiva (aby se zabránilo šíření rostlinných chorob a vzrostla produktivita).
Tím došlo k rapidnímu poklesu variability v nabízených odrůdách jednotlivých plodin. Časem většina zemědělců přestala semínkařit a znalosti o samoprodukci osiva se vytratily. Bohužel, co se zdálo být ideálním řešením, se s plynutím času ukázalo jako uspořádání přinejmenším problémové. Pokles variability vedl k poklesu biodiverzity a nastolení monokultur. Ty se staly mnohem náchylnější k podlehnutí atakům škůdců a chorob. Navíc tyto vyšlechtěné odrůdy ztratily odolnost v daných místních podmínkách a pro jejich úspěšnou kulturu začalo být potřeba je podporovat hnojivy, herbicidy, pesticidy…
Ale největším problémem se stalo to, že značnou část dnes komerčně nabízeného osiva tvoří tzv. F1 hybridy, z jejichž semen vzchází geneticky nevyrovnané potomstvo. Zemědělci jsou tudíž nuceni nakupovat rok co rok osivo nové a postupně se stávají závislí na produkci a cenové politice takových korporátních gigantů, jako je například nechvalně známá firma Monsanto.
A co dál???
Stále více zemědělců a zahradníků začíná být nuceno hledat řešení jinde. Hlavní motivací je jednak rostoucí cena osiva, jeho nedostačující ekologické plasticita nebo touha po návratu k přírodním postupům v zemědělství a zahradničení.Vznikají různá sdružení nadšených lidí, kteří jsou odhodláni bojovat za propagaci autoprodukce osiva a šíření povědomí o umění semínkaření.
Pomocníkem v této osvětě se staly právě grenotéky/ semínkárny, které slouží k výměně a sdílení semínek. Grenotéky zaujaly roli nového zdroje biodiverzity do vašich zahrádek.
Burza semínek z vlastních zahrad, záhonů a květináčů zdarma i ve vaší knihovně.
Jak na to?
Založit grenotéku je vlastně velice jednoduché.
1. Vezmete kartonovou krabici a dle vlastní fantazie z ní vytvoříte zásobník požadovaného tvaru. Výsledný vzhled je jen na vás, ale praktické je vytvořit několik přihrádek, aby bylo možné balíčky semínek trochu roztřídit. Zručnější mohou vytvořit grenotéku ze dřeva…
2. Svou grenotéku ozdobíte a opatříte nápisem „semínkovna/grenotéka“. Zatím jsem se nerozhodla, zda je lepší fonetická verze francouzského názvu, či český novotvar. Výběr nechám tedy na vás.
3. Klíčovým bodem bude umístění grenotéky na nějaké veřejné prostranství. Nejčastěji to bývají knihovny, ale může jít i o klubovnu, komunitní centrum, kavárnu, restauraci, poštu… Zkrátka kdekoliv, kde si myslíte, že by se mohla pohybovat cílová skupina – zahradníci. Každopádně budete potřebovat souhlas provozovatele.
4. Prázdná krabice sama o sobě lidi nerozhýbe, tudíž je potřeba investovat do prvního osiva, které do grenotéky dáte k dispozici. To buď nakoupíte, nebo můžete použít vlastní sklizeň. Semínka je dobré uložit do papírových sáčků a řádně popsat. Vždy by měl být uveden název rostliny, popřípadě odrůdy, místo a datum sklizně. Samozřejmě by osivo mělo být v bio kvalitě, tudíž z rostlin chemicky neošetřovaných a ne z tzv. F1 hybridních rostlin či rostlin, které se v naší přírodě chovají invazivně (viz. křídlatka ap.).
5. Buďte trpěliví. Uspořádejte slavnostní uvedení grenotéky do provozu. Pozvěte lidi z okolí a projekt grenotéky jim představte a vysvětlete. Buďte realisté, začněte oslovením spíše menší skupinky, hledejte takové „klienty“, kterým ekologické cítění není cizí. Počítejte s tím, že chvíli potrvá, než se lidé naučí grenotéku správně používat, tedy si z ní osivo nejen brát, ale také ho vracet.
Grenotéka v praxi
V rámci Týdne bez pesticidů jsem navštívila sídlo asociace MRES v Lille, kde se konala inaugurace-uvedení do provozu grenotéky v místní knihovně. Kromě prezentace grenotéky, zde probíhala výstava prezentující problematiku pesticidů a jejich alternativ a ukázka knižních titulů zaměřených na biologickou reprodukci osiva.
V malé místnosti se během krátké chvíle vystřídala spousta lidí, většina z nich je tu právě kvůli grenotéce, přišli si vybrat osivo a diskutovat o přírodním zahradničení.
Měla jsem možnost hovořit s několika zástupci asociace MRES, která akci pořádala. Zajímaly mne zejména jejich praktické zkušenosti s grenotékou a hlavně s reakcemi veřejnosti na tuto iniciativu.
„U nás v Kanadě lidé grenotéky znají a proces sdílení osiva funguje perfektně,“ vypráví mi jedna z organizátorek z asociace MRES a pokračuje,“ zde ve Francii se iniciativa grenoték teprve rozbíhá. Ta zdejší funguje druhým rokem. Prozatím je situace taková, že si lidé semínka spíše berou, ale příliš je nevracejí. Ale jsme optimisté, všechno chce svůj čas. Ze zkušenosti z jiných měst víme, že jakmile lidé proces pochopí, systém sdílení začne fungovat. Je ale potřeba si od začátku stanovit pravidla. My například žádáme výměnou za semínka emailovou adresu zájemce, kam mu následně můžeme zasílat informační materiály týkající se produkce semen a přírodního zahradničení, spolu s pozvánkami na naše akce. Tím mu nenápadně připomínáme, že by měl část semínek opět vrátit do grenotéky:-). Jsme realisté a snažíme se spíše o vytvoření menší komunity skutečně zapálených lidí, která se bude s postupem času zvětšovat.“
No garden gardening 
