Urban gardening made in Lille

Zdravím vás opět ze severu Francie. Mám za sebou náročný víkend, plný akcí. Tentokrát jsem se vydala do Lille (mám to ani ne hodinu cesty hromadnou dopravou), kde se v sobotu konal pochod proti Monsanto a v neděli jsem zašla omrknout „městskou farmu“ na bývalé nádraží, dnes komunitní centrum, Saint Sauveur.

DSCF8074 DSCF8148

SOBOTA:

V sobotu odpoledne odstartoval celosvětový pochod proti Monsanto (kdo nemá rád negativismy tak „pochod za život bez Monsanta“). Proč se konal? Firmu Monsanto asi není třeba dlouze představovat a ani její produkty (Roundup, GMO rostliny ap.). Jedná se o velmi mocnou nadnárodní korporaci, který nyní tak nějak tahá za nitky světové politiky. Je až trestuhodné, jak málo se o této firmě u nás hovoří, ačkoliv její produkty a politika jsou „podezřelé“ z mnohých „nepravostí“.

DSCF8049 DSCF8104

GMO plodiny, jejichž vliv na lidské zdraví nikdo nikdy pořádně netestoval a přitom se masivně vysazují, krmí se jimi dobytek a další hospodářská zvířata, čímž se viditelně nebo skrytě dostávají na naše talíře. Politici i lobbisté bojují za to, aby potraviny obsahující GMO nebyly viditelně označeny a zákazník je tak nemohl na pultech obchodů jednoduše ignorovat. Díky tomu nikdo z nás nemůže říct, že ví, co jí. Celá problematika je složitější, ale zjednodušeně a polopaticky asi takto:
Chytrý podnikatel (Monsanto ap.) se rozhodl vydělat na tom, že bude produkovat rostliny, které sami o sobě fungují jako pesticid, a tak nechal nakřížit DNA rostliny a DNA jiného živočicha, čím vznikla GMO rostlina. Pak tuto rostlinu nabízel, kde se dalo, vždyť je to zázrak: „rostlina, která sama zabije své škůdce!“
Když se rostlina měla začít importovat do UK, nechala si tehdejší vláda udělat testy u svého předního vědce, aby si ověřila, zda tato rostlina nemůže škodit lidem. Výsledky ale pro GMO rostlinu dopadly velmi zle: Laboratorní zvířata trpěla chorobami (pomaleji rostla a hůř prospívala, jejich potomstvo bylo degenerované, mělo menší mozek, rozhozený hormonální systém, reprodukce byla obtížná, embrya měla malformace atd. Milý vědec, mimochodem špička svého oboru, předal zprávu nadřízeným. A co myslíte, že bylo dál? Za dva dny na to přišel o práci, jeho tým byl rozpuštěn, jeho data skartována a jeho práce dehonestována… No a GMO rostlina se směje z polí, krmí se s ní hospodářská zvířata a jejich mléko, vejce i maso spokojeně baštíme vy i já. I když se našli země, které GMO zakázaly, ČR mezi ně nepatří. A tak možná i za vaším domem roste Roundup ready plodina zalévaná litry karcinogenního glyfosátu (hlavní složka Roundupu)…  KONEC

DSCF8061 DSCF8054

Když jsem tak sledovala asi tisícihlavý průvod, který v sobotu procházel ulicemi Lille, zaznamenala jsem dvě věci:
1. Klidný protest.
Přes můj vžitý stereotyp byl onen průvod zcela poklidný (nelétaly dlažební kostky ani slzný plyn ap.) .

DSCF8051 DSCF8083

2. Složení průvodu.
Osobně jsem čekala většinové zastoupení „odredované, trávu pokuřující “ subkultury, jak o tom panuje obecné přesvědčení a stereotyp mezi lidmi u nás. Ano, takoví lidé se podobných akcí obvykle účastní, ale rozhodně netvořili většinu, spíše naopak. Ani moje další představa, že ulicemi půjdou lidé do 25 let, prožívající odboj proti „všemu“, se nepotvrdila. Značná část průvodu byli lidé, jako my, mladé rodiny s dětmi, oblečeni a učesáni „normálně“, chovající se „normálně“. Nutno říci, že moje stereotypy se otřásly v základech.

DSCF8100 DSCF8097

DSCF8053 DSCF8072

Později jsem si kladla otázku, čím to, že zde ve Francii jsou lidé tak aktivní. No jasně, stávkování je jejich nejběžnější hobby, namítnete. Ale myslím, že tu hraje roli ještě jeden faktor:
Město Lille se počtem obyvatel (necelých 200 tis. obyvatel) rovná zhruba české Plzni. Na území Lille a v nejbližším okolí byste našli minimálně 12 komunitních zahrad a působí zde 102 oficiálních asociací zabývajících se životním prostředím a trvale udržitelným rozvojem. Většinu z nich více či méně podporuje město či stát. Část z těchto asociací pravidelně organizuje akce pro veřejnost s cílem šíření informovanosti a osvěty. V komunitních zahradách jsou organizovány pravidelné kurzy přírodního zahradničení zdarma, nebo výměnou za symbolické zápisné…
Kolik takových asociací a zahrad najdete v Plzni? A kolik v Praze? Možná se mýlím a někdo mě opraví, ale domnívám se, že zde tak trochu pokulháváme. Tím nechci tvrdit, že v ČR je na poli ekologických asociací mrtvo, ale zdaleka asi nejsou tak „vidět“, jako zde. (Nutno poznamenat, že hlavně díky vysokým místním daním si francouzská města mohou dovolit sponzorovat tyto asociace a akce ze svého rozpočtu.).

DSCF8109 DSCF8108

DSCF8107 DSCF8119

NEDĚLE:

Jednou ze zmíněných osvětových aktivit pořádaných na území města Lille je „Městská farma v Saint Sauveur“.

DSCF8131 DSCF8146

DSCF8150 DSCF8133

Tato mobilní „farma“ (dočasná přenosná zahrada) je součástí programu, který si klade za cíl upozornit obyvatele na původ rostlin, které končí na jejich talířích. Dostupné všem, jsou zde vysazeny nehybridní a méně známé nebo zapomenuté druhy zeleniny. Nechybějí ani rostliny medonosné či jinak užitečné na zahradě (například kopřiva).

DSCF8166 DSCF8140

DSCF8167 DSCF8163

Rostliny jsou vysazeny ve speciálních ekologických textilních pytlích tzv. Smart pots. Důležitá je jednak ukázka biodiverzity, ale také nekonečných možností, jak zahradničit ve městě. Lidé si sem mohou zdarma přijít pro nehybridní osivo do vlastních zahrádek a doprovodné akce jsou připraveny na Svátek biodiverzity organizovaný dne 31. května.

DSCF8155 DSCF8157

Zahrádkám zdar!

O šťastných manželstvích na zahradě

Tak jako mezi lidmi,  jsou i některá spojení mezi rostlinami šťastná a jiná katastrofická. Pokud plánujete zahrádku, je dobré se zamyslet nad tím, kde kterou rostlinu vysadíte a jakou další jí zvolíte za sousedku. Ať jde o zeleninu nebo květinu, jsou druhy, které se:
1. snášejí neutrálně, tj. navzájem se neomezují, mají podobné nároky ap.,
2. „milují“, navzájem si vypomáhají s opylením či se škůdci ap.,
3. „nesnášejí“, navzájem si konkurují ap.
Podobných variet existuje mnoho a zahradník si je často vysleduje úplně sám , prostým sledováním chování a interakcí druhů, které pěstuje. Věnujte pravidelně určitý čas sledování vaší zahrady, jednotlivé postřehy si zapisujte a vyhodnocujte, co se osvědčilo, nebo kde to naopak skřípe…  Třeba odhalíte zákonitosti, kterých jste si dosud nevšimli! Pokud se vám určitá kombinace rostlin, či postup osvědčí, aplikujte ho i další rok.

Pro úspěšnou kulturu na vaší zahradě je nutné naučit se jednotlivé druhy rotovat (střídat po sezonách) a tím se vyhnout vysílení půdy a ataků škůdců…

Která manželství na zahradě jsou tedy  ta šťastná?

Broskvoň + česnek
Překvapivá kombinace, která pomáhá v boji s kadeřavostí broskvoní.
Vysaďte česnek na podzim v okolí broskvoně.
Pozor, česnek se nesnese s hrachem a fazolemi (rostlinami fixujícími dusík  v půdě).

Paprika + Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia)
Svazenka je medonosná rostlina z čeledi brutnákovitých, která výrazně přitahuje včely a další opylovače. Tudíž je vhodné ji vysadit  poblíž takových druhů zeleniny, z nichž se sklízí plody (fazole, rajčata, lilek ap.).

11222191_10203956421300668_5465439630894704197_n

Svazenka vysazená na okraji záhonu přitahuje k vašim plodinám opylovače a užitečný hmyz.

Jen malé upozornění: Sice se jedná o letničku, ale velice snadno a dobře se vysemeňuje, je tedy vhodné odstranit ji před vysemeněním, aby se vám v zahradě nepřemnožila. Použít ji můžete, třeba jako zelené hnojivo.

Svazenka k vašim rostlinám přitáhne mimo jiné také pestřenky,  jejichž larvy se živí mšicemi!

Rajče + bazalka + petržel
Tato trojice si také navzájem pomáhá: Rajče pomáhá petrželi vyklíčit a bazalka brání rajče před některými škůdci. Často se navíc sklízí společně:

Rajče + aksamitník (Tagetes)
Tyto dvě rostliny se k sobě hodí, obě mají stejné nároky, navíc aksamitník krásně kvete celé  vegetační období od května do října a v neposlední řadě jeho silná vůně pomáhá odhánět škůdce, např. mšice.
Naopak k rajčatům se nehodí rostliny fixující vzdušný dusík (např. čeleď bobovitých: hrách, fazole…). Přemíra dusíku v půdě působí snížení produkce a úbytek chuti rajčat.

11148431_10203956420220641_4774678699263812423_n

Aksamitník zeleninový záhon krásně ozdobí 🙂

A která manželství zažádají o rozvod?

Následující kombinace se navzájem z různých důvodů nemají v lásce. Navzájem si konkurují, mají odlišné nároky, přímo se odpuzují, nebo ovlivňují klíčivost a růst…

Absint/ pelyněk + cokoliv  – Pelyněk ve svém okolí blokuje klíčivost semen.
Cibule, česnek, pórek ap. + rostliny z čeledi bobovitých (hrách, fazole ap.)
Zelí + jahodník, rajče, cibule, měsíček, pórek, ředkvičky
Tykve + brambory
Kopr + mrkev
Rajče + brambory, fazole, okurky, řepa, hrách
Slunečnice + brambory, salát
Jahodník + brambory

Kombinací je samozřejmě daleko víc, zde jsem uvedla namátkově alespoň několik příkladů.
Máte i vy osvědčenou kombinaci plodin, či kombinaci zelenina + květina? Napište ho pro inspiraci do komentáře!

Zahrádkám zdar!

Jak Bůh hovořil se sv. Františkem o trávníku

Na tento „vtip“ jsem dnes narazila na Facebooku a prostě ho nemohu nezveřejnit. Je totiž směšný i pravdivý zároveň. Nastavuje zrcadlo velmi rozšířenému stylu zahradničení, které bohužel bují i našich zahradách. Autora textu se mi bohužel nepodařilo vypátrat (pokud někdo zná, budu ráda za informaci), text koloval již v roce 2011 po internetu v USA, kde se rovněž setkal s velkým ohlasem.

Doufám, že tento vtípek povede k zamyšlení a třeba někoho přiměje vybočit ze zaběhlých stereotypů…

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka…

Bůh:
Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole v USA? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky…

Sv.František:
To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

ID-10011036

Bůh:
Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?
Sv.František:
Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.
Bůh:
Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní.
Sv.František:
Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.

ID-100172911

Bůh:
Oni jí sekají? Suší jí jako seno?
Sv.František:
Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh:
Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František:
Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh:
Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František:
Ano Pane.
Bůh:
Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František:
Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh:
Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František:
Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.
Bůh:
To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh:
A odkud tento mulč berou?
Sv.František:
Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh:
Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?
Sv.Kateřina:
„Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o …
Bůh:
To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem to teď celý slyšel od Františka.

Zahrádkám zdar!

Image courtesy of dan and graur razvan ionut at FreeDigitalPhotos.net

Boj o osivo = boj o svobodu

Dnes bych chtěla napsat o poměrně závažném problému, o kterém se v České republice příliš nehovoří, ačkoliv se týká každého zahradníka a každého konzumenta. To, o čem chci dnes psát, je aktuální celosvětový boj o osivo, boj proti nespravedlivým a svobodu omezujícím zákonům, boj proti nenasytným nadnárodním korporacím, boj o záchranu biodiverzity v naší přírodě a boj o naši vlastní svobodu.

Seed laws poster EN THUMB

V současné době jsou celosvětově tendence k tomu, aby produkcí potravin ovládalo co nejméně, co největších nadnárodních korporací. Pod rouškou tvrzení, že je to v zájmu spotřebitele, zajištění dostatečné produkce kvalitní potravy a zabránění hladomoru, jsou v parlamentech jednotlivých zemí podepisovány zákony značně omezující naší svobodu a zároveň značně zavazující nás oněm „chlebodárcům“.
V čem tkví ono omezení svobody? Například v USA jsou v současnosti navrhovány a prosazovány zákony výrazně omezující volné nakládání s osivem, kriminalizující semínkaření (uchovávání vlastního osiva, případně jeho prodej či sdílení), produkci tradičních krajových odrůd atd. Některé zákony jsou natolik omezující, že si troufají kriminalizovat uchovávání dešťové vody, či zcela zakázat soukromou produkci zeleniny… Cílem nadnárodních korporací není až tak dobro spotřebitelů, ale zejména zisk. Ostatně každá firma se orientuje primárně na zisk.

DSCF3643

Pro semenářské firmy je velice výhodné, pokud si od ní lidé nakupují osivo znovu a znovu každou sezónu. To jim umožňují mimo jiné  F1 hybridní rostliny, jejichž potomstvo vykazuje razantní pokles výnosu a kvality, tudíž reprodukce a uchovávání jejich semen nemá pro zemědělce smysl. Je tedy nutné koupit každý rok semena nová. Jelikož jde o rostliny uniformní a neadaptované na místní podmínky, často je potřeba je chránit postřiky proti škůdcům a hnojit, aby byl zaručen jejich maximální výnos. Tam, kde F1 hybrid nestačí, přichází ke slovu genetické inženýrství. V dnešní době není obtížné vložit do DNA rostlin genetickou informaci z jiného živočicha. Díky tomu vznikne například kukuřice, která je sama o sobě pesticidní, případně odolná vůči herbicidu. Pro firmu je tedy  výhodné, nabízet kompletní servis: osivo (F1 /GMO) + postřik + hnojivo.

Jak si ale podobná firma zajistí odbyt? Logicky pro každého zemědělce je výhodnější uchovávat si vlastní osivo než každoročně nakupovat drahé osivo a chemikálie. Firma na to musí jít chytře. Kde nestačí reklama a obchodní marketing, pomohou správně nastavené zákony a lobbing. Díky tomu se velcí zemědělci či celé státy stávají pravidelnými odběrateli osiva, postřiků a hnojiv dané firmy, stávají se de facto na oné korporaci závislí (nehledě na finanční zátěž, jakou to s sebou přináší). Pěstují se jen určené odrůdy, všechny ostatní z polí musí zmizet. Uznávání nových odrůd je natolik přísné a finančně náročné, že si to běžný zemědělec nemůže dovolit a tak své osvědčené osivo musí vyhodit. Často je uzákoněna kriminalizace pěstování jiných než určených a uznaných odrůd, ale také to, pokud zemědělec odmítne svá pole ošetřovat předepsanými postřiky. Peníze v kasách obchodníků cinkají, ale ani to jim nestačí.

20150501_122951 20150501_123004

Značná část potravin je ve světě stále ještě produkována drobnými farmáři, kteří pokračují v tradičních způsobech obdělávání půdy, osivo si uchovávají vlastní a to takové, které se jim na jejich polích nejlépe osvědčilo (neuniformní a tím i adaptabilnější). Neženou se za maximální produkcí, ale spíše za kvalitou a nutričními hodnotami plodin. Některé farmy jsou potravinově zcela nezávislé, jiné dokonce ze svých přebytků živí další rodiny i celé vesnice. A na ty se v současnosti nadnárodní korporace zaměřily. Přišly s tvrzením, že takto produkované potraviny nejsou dostatečně kontrolované, tudíž jsou potencionálním rizikem pro zdraví člověka a je proto nezbytné podřídit je regulaci. Farmáři jsou povinni přecházet na určené „bezpečné“ odrůdy plodin… A peníze v kapsách obchodníků cinkají…

Ale co s malými zahradníky, kteří si sem tam vypěstují trochu brambor a další zeleninu či ovoce? Takoví, jako jsem já a nebo vy? I my jsme potencionálním trhem pro ony firmy. Nám ale bohužel často stačí říct, že bez „chemie“ to prostě nejde, že GMO a postřiky všeho druhu jsou zcela neškodné a rozkládají se na oxid uhličitý a vodu (:-D), nejlépe, pokud nám to zdělí některá zaplacená či zaslepená autorita. A scénář se opakuje.

Až tady mi došlo, že ještě můj děda si v pokoji sušil semena z nejvydařenějších paprik a rajčat… Pak ale přišel F1 BOOM a já již jen každý rok naříkám, kolik ty semena stojí…

Toto vše se děje, aniž bychom si to uvědomovali. Světová média (často finančně vázaná na ony nadnárodní korporace) o tom nepíší a neinformují. Na jednání o mnohých zákonech je nálepka „TOP SECRET“, tudíž veřejnost nemá možnost sledovat, jak o nich jejich politici rozhodují. Klasickým příkladem je aktuálně projednávaná tzv. transatlantická dohoda mezi EU a USA/Kanadou (TTIP a CEPA), o které možná mnozí z vás ani nevědí.Bohužel se ona smlouva projednává zejména s ohledem na potřeby podnikatelů. Podpis podobně rozsáhlé smlouvy otevře dveře nadnárodním korporacím, jejich pravidlům, lobbingu a zákonům i do České republiky.(Již nyní mají vlivní lobbisté nemalou moc nad parlamentem EU, který nedávno v podstatě autorizoval dalších 19 GMO plodin na území Evropské unie.)

Cílem tohoto textu není vnucovat vám můj pohled na věc, nabádat vás k podpisu petic, manifestacím ap. Mým cílem je zejména na danou skutečnost, která se nás bezprostředně týká, upozornit, protože jde o věci natolik závažné, že by o nich mělo vědět co nejvíce lidí. Záměrně neuvádím odkazy na příslušné články ap.
Chci, aby se každý, kdo si toto přečte, zamyslel, případně si dohledal další informace a udělal si svůj názor.

Svobodným zahrádkám zdar!

Za guerillou do Londýna

Zdravím vás tentokrát z Londýna. Hlavním cílem mé návštěvy britské metropole sice byla Královská botanická zahrada v Kew, ale nemohla jsem si nechat ujít možnost vidět i tak trochu jiné zahrady – guerillové zahrady Richarda Reynoldse, autora knihy „On guerilla gardening“.

DSCF7921

První guerillová zahrádka Richarda Reynoldse u rušné ulice v jižním Londýně.

Guerillové (partyzánské) zahradničení spočívá zjednodušeně v tom, že se rozhodnete zahradničit na pozemku, který vám nepatří, a pro jehož osázení nemáte souhlas  vlastníka. Důvody k takovému konání mohou být různé, od vyjádření konkrétního protestu či vzdoru, upozornění na zanedbaná a špinavá místa, po čistou touhu zahradničit, pokud nemáte vlastní zahradu. Jinak řečeno, jde o jakýsi squatt veřejného či soukromého prostoru za účelem jeho „zkrášlení“ zeleninou či květinami.
Poprvé bylo podobné jednání  zaznamenáno v roce 1973 v New Yorku. Tehdy skupina obyvatel pod vedením Liz Christy, kteří si říkali Green Guerillas, obsadili zanedbaný soukromý pozemek v jejich čtvrti a přeměnili jej v zahradu. Mimochodem zahrada zde funguje dodnes (viz info ZDE), díky snaze mnoha dobrovolníků a ochraně, které se jí dostalo od vedení města.
Ale zpět do Londýna  a k Richardu Reynoldsovi. Ten zhruba o třicet let později navázal na aktivitu Liz Christy tím,  že začal zahradničit v zanedbaném prostoru u obytné budovy Perronet House v londýnském distriktu Elephant and Castle, kde bydlí. V roce 2004 založil známou stránku www.guerrillagardening.org, kde dokumentoval pokroky svého zahradnického snažení. Svými příspěvky postupně inspiroval lidi po celém světě a guerillové zahradničení začalo prožívat novou renesanci a opravdový boom. V roce 2008 publikoval knihu nazvaná On guerrilla gardening, která se vzápětí stala biblí všech partyzánských zahradníků. Není divu, že se Reynolds stal jakousi ikonou guerillového hnutí a městského zahradničení.

DSCF7906

Guerillová zahrádka je zelenou oázou v rušném městě.

Když jsem plánovala svou cestu do Londýna, řekla jsem si, že ony partyzánské zahrady  musím vidět. Po krátkém hledání jsem vystopovala čtyři lokality v jižním Londýně, z nichž tři jsem se rozhodla navštívit.
Prvním mým cílem byl prostor, kde se stýkají ulice St George’s Rd a Westminster Bridge Rd poblíž zastávky metra Lamberth North. Na trojúhelníkovém ostrůvku mezi ulicemi se nachází známé Levandulové pole, které bylo vysazeno zhruba před osmi lety, pracuje na něm více jak 200 dobrovolníku a pro Richarda Reynoldse má zvláštní význam, zde totiž potkal a požádal o ruku svou manželku. Levandule, která zde vykvétá, se sklízí a připravují se z ní například vonné designové polštářky, z jejichž prodeje jsou financovány další výsadby. Kromě levandule zde roste mnoho dalších rostlin: kosatce, fuchsie, šeříky a mnohé další.

DSCF7874 DSCF7869

DSCF7874 DSCF7873 Levandulové pole u Westminster Bridge Rd

Další mou zastávkou měla být zahrada vysazená na křižovatce St George’s Circus. Bohužel k mému zklamání je tato zahrada v současnosti zničená z důvodu rekonstrukce veřejného prostoru. Ale i to patří k osudu guerillových zahrad…

london rijen 2014

Guerillová zahrada na St George’s Circus v říjnu 2014 (Foto nalezeno na Street view)

DSCF7882

St George’s Circus v květnu 2015…

Poněkud zklamaná jsem pokračovala na ulicí London Road směrem ke stanici metra Elephant and Castle. Cestou jsem ale narazila na několik dalších partyzánských zahrádek. Prostor okolo stromů v ulici byl osázen množstvím kvetoucích rostlin.
Reynolds vytvořil tyto záhony po dohodě se společností Transport for London, která má na starosti údržbu chodníků. Zároveň založil iniciativu nazvanou Pimp your Pavement, která vyzývá občany, aby obdobně zkrášlili i další ulice. Cílem této iniciativy je přeměnit tento veřejný prostor v komunitní zahradu bez hranic. Více o této iniciativě se dozvíte ZDE.

DSCF7890 DSCF7885

DSCF7888 DSCF7886

Na konci ulice po pravé straně stojí budova  Perronet House, před kterou se nachází úplně první zahrada, kterou Richard Reynolds začal osazovat v roce 2004. Je to jeho asi nejzdařilejší počin.

DSCF7924 DSCF7896

DSCF7918 DSCF7898

Jak sám Reynolds radí, pokud chcete založit guerillovou zahradu, je výhodné vybrat si prostor poblíž vašeho bydliště, je potom snazší se zavázat k tomu, že o zahradu budete průběžně pečovat a vylepšovat ji.

Budete-li mít v budoucnu cestu do britské metropole, udělejte si čas a vyjeďte z centra do jižního Londýna (2 stanice od Westminsteru) a zajeďte se podívat na tyto neobvyklé zahrady. Pohled na ně vás přesvědčí o tom, že pro úspěšné zahradničení není potřeba vlastnit zahradu. Postačí trocha odvahy a dobré vůle . Ano, jde o nezákonné jednání, ale jak sám Reynolds přiznává, nikdy se nedostal do vážného problému s policií. Chce to jen trochu sebevědomí a vůle vysvětlit své jednání, kterým navíc nic neničí, ale zkrášluje ;-).

Všem zahrádkám (i těm guerillovým) zdar!
Klára

První máj v komunitní zahradě

První máj je ideální čas na to uspořádat zahradní slavnost. V komunitní zahradě Jardin du Poteau Rose ve Villeneuve d´Ascq si to vzali k srdci a uspořádali malou oslavu spojenou s aktivitami pro malé i velké. Měla jsem možnost se akce zúčastnit a nyní vám mohu přinést alespoň trochu inspirace, kterou jsme během návštěvy načerpala ;-).

20150501_123123  11178371_10203870019420675_7242028161661932457_n

Villeneuve d´Ascq je malé město tvořící součást rozlehlé aglomerace severofrancouzského města Lille. Poteau Rose je jednou ze zhruba dvanácti komunitních zahrad, které se nacházejí na území Lille a jeho nejbližším okolí. Asociace, která zahradu provozuje vznikla již v roce 2004 a díky vytrvalosti jejích členů byla v roce 2007 sepsána klíčová dohoda s městem o pronájmu pozemku v srdci obytné čtvrti. Zelený prostor o rozloze tisíc metrů čtverečních se tak mohl začít měnit v ekologickou a experimentální zahradu.
Podstatné je zdůraznit, že jde o zahradu komunitní, otevřenou všem lidem (a nemusí jít jen o obyvatele z okolí), kteří sami nevlastní zahradu a chtěli by zahradničit. Aplikují se zde výhradně ekologické postupy (bez hnojiv a postřiků) a veškeré práce se dělají společně. Z úrody členové se připravují jídla pro společná setkání a  zahradní oslavy členů asociace a příznivců zahrady.

20150501_122951 20150501_123004

Jak již bylo uvedeno, je zahrada zejména experimentem lidí nadšených pro přírodní zahradničení. Z velké části se jedná  o zahradnické laiky,kteří sami přiznávají, občas postupují jednoduše stylem pokus-omyl. Pokud se některá rostlina či postup osvědčí, je zachovám. Jedním z cílů asociace je, kromě osvěty týkající se ekologického zahradničení, zejména sbližování lidí a tvorba komunity.

20150501_134459 20150501_134404

V zahradě je vysazeno několik druhů ovocných stromů, drobné bobuloviny, pěstuje se zde zelenina a bylinky. Své místo tu najdou i rostlinky okrasné. Pěstuje se na záhonech klasických i vyvýšených, testuje se použití mnoha mulčovacích materiálů (opadané listy, sláma, seno, čerstvá tráva…). Záhony lemují úseky s volně rostoucími divokými rostlinami, sloužící jako úkryt pro užitečný hmyz a živočichy. Najdete zde domečky pro samotářské včely a hmyz či úkryt pro škvory. Nechybí ani kompost, kam lidé z okolí mohou nosit kuchyňský odpad.

20150501_124001

Ukázka jedlých divokých rostlin v zahradě… Víte, že z mladých listů lípy lze udělat salát?

V zahradě se pravidelně pořádají kurzy pro zájemce o přírodní zahradničení, konají se tu etnobotanické prezentace, svůj záhon zde mají děti z blízké školky, určovat rostliny sem chodí studenti medicíny z místní univerzity. To je jen malý výčet aktivit, které činí ze této zahrady živý komunitní prostor.

20150501_122849 20150501_114639

Za sebe mohu říci, že ať do zahrady zavítá kdokoliv, setká se tu s vřelým a přátelským přijetím. Zahradníci jsou připraveni vám poradit i pomoci a velice ochotně s vámi diskutují. Takový pocit sounáležitosti, jaký jsem zažila zde, je v naší moderní a přetechnizované společnosti vzácný.

Zahrádkám (nejen těm komunitním) zdar!

20150501_123036

Úkryt pro samotářské včely

CHCETE MÍT ZAHRADU BEZ ŠKŮDCŮ? VYTVOŘTE PROSTOR PRO PREDÁTORY!

Trápí vás mšice a slimáci v zahradě? Víte, že si s nimi příroda dokáže sama poradit? Podíváte-li se totiž mimo zahrady, obvykle nenajdete louky zdevastované slimáky či mšicemi. Proč? Protože zde operují jejich predátoři, kteří neustále kontrolují stavy těchto „škůdců“ na patřičné úrovni.
Mšice a slimáci ve své podstatě škůdci nejsou, ve volné přírodě napadají nemocné a chřadnoucí rostliny a odstraňují je, aby udělali prostor pro rostliny nové a silnější. To je jejich přirozená role. Škůdci se stávají až v zahrádkách, kde se jednak vyskytují rostliny slabé a živořící a zadruhé zde chybí jejich predátoři.

2

Jak to vyřešit?

1. Pěstujte domácí plodiny.
Snažte se pěstovat rostliny aklimatizované na vaše klimatické a místní podmínky. Vyhněte se exotickým výstřelkům, které v našich podmínkách živoří, a tím lákají škůdce.

2. Omezte chemii (hnojiva a fytosanitární postřiky).
Ta ničí půdní mikroorganizmy a tím nabourává ochranný systém rostlin a rovnováhu v rhizosféře (viz. poznámka pod příspěvkem).

                  Zjednodušeně řečeno platí rovnice:
                  Živá půda = silné a zdravé rostliny.

3. Pěstujte silné rostliny.
To se snadno řekne, ale hůř vykoná, že? Nicméně zkuste experimentovat a vyzkoušet některý z přírodních postupů zahradničení (zahradničení bez rytí, s pomocí mulče ap.). Cokoliv, co udrží vaši půdu živou (chápejme plnou půdních mikroorganizmů), což zaručí snadnější a zdravější rostliny. Chřadnoucí a slabé rostliny uvolňují látky, které škůdce naopak přitahují a to i na velké vzdálenosti!

11057452_10203870021140718_6369170840967808848_n

Obdobná hromádka větví poslouží jako úkryt například pro ještěrky.

4. Vytvořte prostor pro predátory.
Proti slimákům vám pomohou například ježci, ještěrky, slepýš, žáby (hlavně ropuchy). Ježci si tvoří hnízda v keřích, slepýši ve starém dřevě, ještěrky v hromádkách větví…
Na naše ještěrky nikdo nesmí sáhnout, máme totiž ověřeno, že se jim společně s ropuchou daří slimáky udržet na přijatelných stavech.
Proti mšicím lze na pomoc přivolat berušky, zlatoočka či škvory. Larva berušky spořádá za den až 100 mšic! Tento brouk vyhledává zejména kopřivy, starou kůru, vytvořit můžete i obydlí pro hmyz. Zlatoočko, které kromě mšic napadá také molice a drobné housenky, vyhledává úkryt v suché slámě. Škvor si za úkryt volí suchá temná místa. Úkryt pro škvory lze vyrobit pomocí zavěšeného květináče naplněného slámou.

Zkuste to letos jinak, vždy je možné problém na zahradě řešit přírodní cestou. Ostatně tak, jak to dělaly naše babičky a prababičky…

Zahrádkám zdar!

1

Ukázka možných úkrytů pro užitečný hmyz.

Poznámka:
Vysvětlení toho, jak fungování rhizosféry narušují umělá hnojiva a postřiky vysvětlím v jednom z budoucích příspěvků, jelikož jde o poněkud komplexnější záležitost. Částečně problém zmiňuji ZDE.